Parkour jako sport, umění a disciplína
o parkouru
o parkouru
fyzická aktivita, při které člověk využívá své rychlosti, obratnosti, síly a odvahy rychlosti, obratnosti, síly a odvahy rychlosti, obratnosti, síly a odvahy rychlosti, obratnosti, síly a odvahy k překonání různých překážek nebo provedení triků.
Parkouru lze jen těžko přiřadit kategorii. Není to extrémní sport, ale spíše umění nebo disciplína. Parkour není složen jen ze seznamu přesně daných pohybů. Každá překážka, se kterou se traceur setká, představuje unikátní výzvu a nabízí možnosti reagovat na ni různými technikami.
Tyto techniky jsou mnohdy nepopsané a ani popis nepotřebují. V mnoha případech závisí úspěch provedení na rychlém přesouvání těžiště a využití pohybové energie k provedení „nemožných“ nebo velmi náročných tělesných pohybů.
Parkour může sloužit i jako komplexní sebe-rozvojová disciplína. Jeho důsledným tréninkem parkourista rozvíjí důležité charakterové vlastnosti. V In Motion Academy věříme, že právě to je to nejcenější, co si lze z parkouru odnést.
Historie parkouru
1990 - 1999 skupina Yamakasi
Na předměstí Paříže pokládá skupinka tennagerů základy tomu, co bude později Parkour. Říkají si Yamakasi a ve svém volném čase trénují skákání, vylézání zdí, chození po zábradlí a podobně. Jedním z nich je David Belle, jehož otec Raymond Belle - hasič a veterán French Special Forces - předává mladým Yamakasi disciplínu s názvem “parcours du combatant”. Jedná se o vojenskou překážkovou dráhu vyvinutou v první polovině 20. století Georgesem Hebertem. Raymond kromě toho mladé teenagery učí i Hebertovu “the natural method” - disciplínu zabývající se pohybem v přirozeném prostředí. David Belle dává nové podobě pohybu název Parkour.
2000 - 2004 šíření do světa
O parkour se začínají zajímat média a filmový průmysl. Jednotliví členové Yamakasi budují své kariéry - účinkují v reklamách, reportážích, dokumentech i filmech. V roce 2001 vzniká film Yamakasi, ve kterém hrají jeho členové sami sebe. V roce 2003 je uveden dokument Jump London s hlavním aktérem Sebastienem Foucanem, který se rozhodl využít své dobré angličtiny a ukázat jeho pohled na parkour britskému publiku. Sebastien však místo slova parkour používá termín Freerunning. David se od filmu Yamakasi i dokumentu Jump London distancuje. Mezi ním a Sebastienem vzniká konflikt. Každý ze zakladatelů prezentuje své vlastní pojetí disciplíny.
2005 - 2010 underground
Parkour má tisíce nových cvičících po celém světě. Mezi nimi vznikají noví leadeři. Znalosti se šíří vzájemně po internetu bez žádných oficiálních zdrojů. Hlavním hnacím motorem nově se formující parkourové komunity jsou videa, skrze která se parkouristé z celého světa vzájemně poznávají a inspirují. Vznikají nová uskupení, akce, parkourové značky i soutěže. V Česku je důležitým mezníkem rok 2006, kdy vzniká portál parkour.cz. Tam se na fóru sdružují téměř všichni tehdejší aktivně trénující parkouristé. V roce 2007 se koná první větší parkourové setkání (jam) v Ostravě.
2011 - * současnost
Doposud byl parkour šířen spíše neorganizovaně a zkušenosti předávány vzájemně mezi parkouristy. To se po roce 2010 postupně mění. Vznikají první trenéři a kroužky. Parkour se z undergroundu stává nedílnou součástí moderního sportu. Jeho popularita dále roste i ve filmovém a herním průmyslu, kde se parkourové pohyby stávají nutnou součástí repertoáru každého akčního hrdiny. Parkour se z undergroundu dostává do mainstreamu.
2017 - * rozmach soutěží
Mezinárodní gymnastická federace FIG zapisuje parkour jako jednu z gymnastických disciplín proti všeobecné nelibosti světové parkourové komunity. Cílem je pořádání soutěží v rámci světového poháru a časem i parkour na Olympiádě. V opozici k FIGu je světové sdružení národních parkourových asociací Parkour Earth, jehož členem je i Česká Parkourová Asociace - ČAP. V těchto organizacích jsou narozdíl od Gymnastické federace skuteční parkouristé.
Efekt parkouru na psychiku
Je známo, že parkour ovlivňuje i psychiku jedince. Parkouristé zaznamenávají změnu v myšlení, které jim pomáhá v běžném životě, ať už jde o překážky fyzické či psychické.
ZAPOJUJE MYSL A TĚLO, SNIŽUJE A UVOLŇUJE NAPĚTÍ
Jste ve „flow“, pohybujete se, soustředě i uvolněně zároveň, zaměření na daný cíl. Pro ty, kteří mají problém sedět v klidu a zjistili, že tradiční meditace není pro ně, může být parkour vynikající alternativou.
Pomáhá překonávat mentální bariéry, strachy a úzkosti
Není to jen překonání fyzických překážek. Je to i o překonání těch mentálních, protože často je to právě vaše hlava, která zastaví to, co by vaše tělo bez problému dokázalo.
Poskytuje radost a uspokojení
Jedna z nejlepších věcí na parkouru je, že je to zábava! Je zábavné běhat, skákat a hrát si. Existuje mnoho cest k sebezdokonalování, ale ne všechny jsou zábavné. Parkour poskytuje cestu, která není jen plná výzev, učení a změn, ale která je také plná radosti a uspokojení.
Vytváří přátelské, podporující a povzbuzující jedince
Parkourová komunita poskytuje prostor, kde nemusíte nutně dlouze mluvit, nebo se chovat určitým způsobem. To může být obrovská úleva, zvlášť když se necítíte sami sebou.
Podporuje kreativní myšlení, motivuje k dosažení cílů
Jak se můžete dostat z bodu A do bou B jinak? Tento druh kreativního myšlení poskytuje zcela nový způsob vidění světa - dar pro každého, kdo zná deprese a špatné nálady, kdy se svět může zdát ponurý a neměnný.
Podporuje kreativní myšlení, motivuje k dosažení cílů
Jak se můžete dostat z bodu A do bou B jinak? Tento druh kreativního myšlení poskytuje zcela nový způsob vidění světa - dar pro každého, kdo zná deprese a špatné nálady, kdy se svět může zdát ponurý a neměnný.
Vytváří přátelské, podporující a povzbuzující jedince
Parkourová komunita poskytuje prostor, kde nemusíte nutně dlouze mluvit, nebo se chovat určitým způsobem. To může být obrovská úleva, zvlášť když se necítíte sami sebou.
Pomáhá překonávat mentální bariéry, strachy a úzkosti
Není to jen překonání fyzických překážek. Je to i o překonání těch mentálních, protože často je to právě vaše hlava, která zastaví to, co by vaše tělo bez problému dokázalo.
ZAPOJUJE MYSL A TĚLO, SNIŽUJE A UVOLŇUJE NAPĚTÍ
Jste ve „flow“, pohybujete se, soustředě i uvolněně zároveň, zaměření na daný cíl. Pro ty, kteří mají problém sedět v klidu a zjistili, že tradiční meditace není pro ně, může být parkour vynikající alternativou.
Poskytuje radost a uspokojení
Jedna z nejlepších věcí na parkouru je, že je to zábava! Je zábavné běhat, skákat a hrát si. Existuje mnoho cest k sebezdokonalování, ale ne všechny jsou zábavné. Parkour poskytuje cestu, která není jen plná výzev, učení a změn, ale která je také plná radosti a uspokojení.
V čem to vlastně
celé
spočívá?
Parkouristu nedělá výčet zvládnutých triků, ale spíše způsob přístupu k pohybu v prostředí a k vlastnímu tréninku. Parkour je velmi otevřená disciplína, která skýtá takřka neomezené možnosti. Je to nástroj, který se dokáže přizpůsobit každému, kdo ho používá.
Dalo by se říct, že malé děti dělají parkour instinktivně. Od narození se učí používat své tělo a postupně zdolávají výzvy. Časem s pohybem experimentují, když běhají po hřištích. V dospělosti lidé s experimentováním přestávají a do konce života se většinou spokojí s poměrně jednostranným využitím svého těla. Parkour je vlastně takovým návratem k onomu experimentování - návratem k využívání svého těla na maximum.
Cílem většiny parkouristů je zdokonalovat své pohybové schopnosti, zdolávat výzvy, u toho se fyzicky rozvíjet a ještě se dobře bavit. Tyto cíle může úspěšně realizovat kdokoliv, nehledě na věk, pohlaví, nadání, sportovní minulost, či současnou kondici. Parkour je tak vhodný opravdu pro každého. Přesto ale existují jisté předpoklady pro to, zda tě parkour bude bavit.
úplných začátečníků
i těch zkušených
Parkour je můj nejoblíbenější sport nejen díky překonávání vlastních limitů, prací se strachem a kreativnímu využití prostředí, ale i díky skvělé komunitě kolem.
Terka Vošická
trenérka v PrazeJá jsem si o parkouru našla, že to není jen o tom, že skáčou támhle ze střechy na střechu. Je v tom hlubší myšlenka. Jde tam o bezpečnost, o zodpovědnost... A přesně tohle jsem tady našla.
Lucie Pelichová
maminka účastníka kroužkůNa trénink přicházím s roztěkanou a ulpívavou myslí a odcházím volný. Objevuju svoje vlastní možnosti a nemůžu přitom být nikde jinde, než tady a teď, v tělě.
Mikoláš Sviták
účastník lekcí parkouru dospělíČlověk většinou hledá svobodu tak jako mentálně, ale ta fyzická svoboda toho, že se člověk cítí dobře ve svém těle a dokáže ovládat svůj pohyb, ti ten pocit svobody dá často víc. A k tomu ještě hodně sebedůvěry.
Lucie Zindulková
účastnice lekcí parkouru dospělíNa parkouru se mi líbí, že každý si v tom najde to svoje. Mě pomohl jak při zlepšování fyzické zdatnosti, tak i při překonávání osobních problémů a strachů.
Lukáš Dostal
trenér v PlzniCo potřebuji za vybavení?
Teoreticky není na parkour potřeba žádné vybavení. Pohyb v prostředí jen za pomocí svého těla neklade žádné požadavky na cvičební. V praxi se ale drtivá většina parkouristů neobejde bez jedné věci, a tou je kvalitní obuv.
oblečení
obuv
Jaké boty
Parkouristé nosí většinou klasické tenisky, převážně běžeckého typu. Podrážka by neměla být moc tlustá, aby parkourista neztrácel cit v kontaktu s povrchem, ani moc tenká, aby zejména začátečník netrpěl při nepovedených dopadech.
Materiál podrážky je klíčovým faktorem, přičemž nejdůležitější vlastnost je přilnavost k různým povrchům. Například klasická guma je lepší než pěna. Podrážka by rozhodně neměla zanechávat stopu, a to nejen pokud půjdete cvičit k nám do haly.
Vzorek podrážky by měl být jednoduchý, bez větších nerovností napříč podrážkou, aby byly například kroky na zábradlí snadno předvídatelné a noha se nekroutila.
Boty s přímým zaměřením na parkour se ve velkém zatím nevyrábějí, i když se dají sehnat přes internet, například od výrobce Ollo.
Jaké oblečení
Je úplně na každém, jak se na parkour oblékne. Nejdůležitější je pohodlí, a aby oblečení nijak nevadilo pohybu. Úplně stačí tepláky, kraťasy, nebo legíny a obyčejné triko, nebo mikina. Na mikině mohou při skocích vadit šňůrky nebo kapuce.
Pokud hledáte oblečení s parkourovou tematikou, existuje mnoho výrobců. Hrdě se řadíme mezi ně s naším In Motion Brandem, takže pokud nás chcete podpořit, můžete si zakoupit něco přímo od nás.
A co chrániče?
Při parkouru se nepoužívají žádné chrániče, helmy, ani rukavice.
Pohybujeme se pouze za pomocí svého těla a nedostáváme se tak do nepřirozených rychlostí, jako například ve skateboardingu nebo BMX. Chrániče by navíc byli velkým omezením v preciznosti pohybu, která je u parkouru důležitá.
Především by ale nikdy nemělo dojít k situaci, kdy chrániče potřebujeme. Dávají nám určitý pocit bezpečí, který naopak může vést k více pádům, než když je nemáme a jsme obezřetní. Parkourista by nikdy neměl jít do skoku, ze kterého nebude schopen vyváznout bez chráničů.
Nejlepšími chrániči jsou svaly, pružnost, rychlé reakce a vytrénovaný padací instinkt. To vše parkourista přirozeně získá tréninkem.